Příběh Živých střihů
Jmenuji se Irena Horáčková a stojím za vznikem projektu Živé střihy. Jsem máma dvou živých kluků. Miluju matematiku, kutění, šití :). Přes týden šijuVize
Chceme, aby ze šití zbyla jen radost. Aby se střihy přizpůsobili Vašim potřebám, protože Živé střihy jsou mnohem víc než jen čáry, podle kterých šijete.Jak?
- Výběr střihu - střihy šijeme, testujeme a fotíme v několika velikostech, abyste si mohli představit, jak to vypadá. Známe tu situaci, kdy koukáme na obrázek s modelkou, která má 45kg i s postelí a netusíme, jak to bude vypadat na normalní postavě.
- Výběr látky - v záložce "spotřeba" máte spotřebu materiálu pro různé velikosti a různé šířky látky a to i polohovacím plánem
- Tisk střihu - každý ráda střihy tiskne jinak, někdo A4, někdo A0, někdo s přídavky, někdo bez, někdo chce střihy vedle sebe, někdo přes sebe - všíchni si u nás přijdou na své
- Šití - ke každému střihu máte zdarma podrobný video-návod, krok po kroku
- Poradna - máme Facebookovou skupinu, kde se můžete zeptat na radu a my nebo ostatní vám rádi poradí
- Cena - držíme ceny nízko a všechno ke střihu je v ceně, i nastavení na míru i celá konfekční řada
Proč živé?
Naše střihy se umí hýbat a přizpůsobit se Vám a to z nich dělá Živé střihy.Stroj já nechci!
Dlouho jsem šicí stroj odmítala jako zbytečnost. Nakonec mi maminka jeden za 2 tisíce koupila k Vánocům, aby na něj sedal prach a čekal na svou příležitost. Ta přišla, když jsem začala snižovat množství odpadů naší domácnosti. Ušila jsem svoje první pytlíky, nevěděla jsem ani, jak se šijí. Od té doby máme všechny dárky zabalené do krásných pytlíčků.Další zlom nastal, když starší syn začal chodit do lesní školky. Koupila jsem mu softshelovou bundu. Svoji totiž miluju a nosím jí často. Ale on se v té jeho šíleně potil. Zjistila jsem, že soft 10/3 není to samé jako ten na mé bundě 30/15. A že dětská bunda z tohoto prodyšného softu se koupit nedá. A tak jsem po mnoha hodinách vytvořila bundu. Každý, kdo to zažil, ví, jaký je to pocit poprvé vytvořit nositelný kousek oblečení. A už jsem byla chycená.
Nekonečná změť čar
Kdo si poprvé koupil Burdu, tak zná ten pocit, když otevře střihovou přílohu. A já koukala na střih tepláčků, který jsem půl dne slepovala a přišlo mi to stejně složité. Jak poznám délku kalhot, když někde jsou přídavky a někde ne, protože dělená kolena jsou jen varianta. Potom, co jsem se začala orientovat, jsem se začala s čarami přátelit. A začala jsem se na ně dívat jako na ty čáry z práce. Pracovala jako programátorka, která pracovala na zpracovaní signálu z EKG. Mám doktorát z MatFyzu z informatiky se zaměřením na zpracováním signálu, takže křivky jsou moje :-). A tak jsem si řekla, že napíšu software na úpravu střihů. Plán byl, za půl roku hotovo. Tojo! Kdybych v první fázi věděla, jak je to složité (vše obecně, aby to fungovalo pro všechny! případy), manipulovat se střihy automaticky, asi bych se do toho nepustila.Ale můj vědomě šeroslepý optimizmus mi dovolil začít a narazit a pokračovat a narazit a pokračovat. A řešila jsem jeden neřešitelný problém po druhým, ještě že ten včerejší byl poslední ;). Narodil se druhý synek a po nocích na mateřské jsem dál programovala. Fáze, kdy jsem seděla za počítačem a jen programovala do "šuplíku" trvala skoro 4 roky. Celý projekt má v tuhle chvíli pro mě neuvěřitelných 210 tisíc řádků. Moje diplomka měla 1800 :).